Katolická charismatická obnova
  

Hlavní menu:


Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské

08.09.2001, autor: Miroslaw Michalak, kategorie: Postní doba

Příspěvek vám, milí čtenáři, poskytne praktický a utříděný pohled na klíčový požadavek, který Ježíš hned zpočátku klade na každého svého učedníka: na obrácení, pokání, změnu smýšlení, metanoiu. Autor, P. Miroslav, kněz wroclawské diecéze, má velkou praxi v katechetické práci mezi studentskou mládeží, a v současné době - krom vlastního doktorandského studia teologie v rodném Polsku - působí již šestým rokem u nás jako farář v Rokytnici v Orlických horách.



Od filozofie k náboženství


Myšlenka obrácení, pokání je záležitostí, která se dotýkala lidí odedávna a byla nahlížena z různých hledisek. Můžeme na ni hledět z pozice filosofie, politiky, sociologie nebo náboženství. S obrácením v oblasti politiky se setkáváme poprvé u Platóna. U něho má obrácení současně i fiosofický charakter, protože pouze filosof jakožto "obrácený" může způsobit změnu určité lidské skupiny. Obrácení v politické oblasti spočívá v odchodu od jedné jasně vymezené společenské skupiny a vstupu do nové společnosti. Skutečnost obrácení je však charakteristická především pronáboženství, je to náboženský jev.



Inspirované knihy hovoří na mnoha místech o obrácení jako o velice podstatném prvku náboženského života. I pro mimobiblickou literaturu není toto téma nijak cizí. Ptořeba obrácení se však neomezuje pouze na biblickou dobu. Již od prvních století křesťanství a během všech následujících období neztrácí svou aktuálnost. Mnozí církevní Otcové navazují ve svých katechezích a homíliích na obrácení a pokání.



I v naší době slyšíme hlas církve vyzývající k pokání a obrácení. Důkazem je i svolání VI. zasedání Generálního biskupského synodu r. 1983 papežem Janem Pavlem II. Tématem synodu byo "Smíření a pokání v poslání církve". Plody synodu shrnul papež Jan Pavel II. ve své apoštolské adhortaci "Reconciliatio et paenitentia".



Kajícníci naléhavě hledáni


Je toto téma pro dnešního člověka vůbec aktuální? Na tuto otázku se snaží odpovědět Walter Nigg v úvodu své knuhy "Kniha kajícníků": Současný člověk pokládá hovor o kajícnících za těžko stravitelný anachronismus. Sotva se toto slovo vysloví, okamžitě vyvolá mohutné vlny protestu. Pojem pokání je moderním člověkem nenáviděn - je cítit naftalínem. V době objevování a dobývání kosmu se toto téma zdá být přinejmenším směšné. Dá se hovořit o čemkoli jiném, ne však o kajícnících, jejichž postoj se stal současnému chápání života naprosto cizím (...). Dnešní generace je pohnuta událostmi ve světě, ale je jimi skutečně otřesena a je ochotna se kát? Na tuto otázku nelze odpovědět rozhodným způsobem. Zde vzniká naléhavá povinnost, abychom v dobách, kdy je pozdě na pokání, ukazovali na kajícníky, kteří v dějinách nikdy nechyběli a jež můžeme potkat i dnes. Prudkost, s jakou je odmítána myšlenka na pokání, je podezřelá, protože za emocionálními gesty se často skrývá pouhá snaha uniknout před vážností situace (...). Pokání je evangelijní výzvou a jakmile se naplňuje čas, zazní zvolání: "Obraťte se", které je ukazatelem jediné možné cesty. Pouze kající člověk nepřehlédne tuto rozhodující hodinu. Ví, že se nesmí křečovitě držet pozemského života, toho, co je pomíjivé a nestálé. Kajícník - to je křesťanská kategorie, slovo, které bychom se měli snažit pochopit novým způsobem. V každém pravdivém křesťanu dříme duch pokání, který se staví proti maloměšťáckému postoji. Pokání musí najít své vyjádření v životě, nestačí na toto téma pouze rozjímat. Slova o pokání, k němuž vybízí kristus, najdeme na samém počátku evangelia a nelze si jich nepovšimnout - bez pokání nelze vejít do Království" 3).



Bible - pozvánka k obrácení


Obecná myšlenka obrácení nepodléhá ve své podstatě v Písmu změnám a lze ji popsat jako vnitřní proměnu, odvrat od zla a návrat k Bohu. V praxi nebylo obrácení jen vnitřní proměnou, ale následovala je i různá vnější praxe, která měla v různých hostorických obdobích různou podobu, a někdy dokonce zastírala i vybledlý vnitřní akt obrácení, což se snažili korigovat proroci (aniž by potírali vnější projevy) a později i sám Ježíš a apoštolové.



Navraťte se k Hospodinu, svému Bohu (Jl 2,13)


Toto pozvání k obrácení se odvíjí téměř na všech stráínkách bible. Obrácení v tom nejobecnějším smyslu je aktem člověka nebo celého národa, aktem, který spočívá na vnitřní obnově, na odvrácení se od zla a návratu k Bohu 5).



Pro pojem obrácení používá hebrejština slova "sub" (Jr 18,8* 24,7* Ez 33,9* Am 4,6-12) 6). Navíc nalezneme v Iz 30,15 slovo "subah" (obrácení). U Oz 11,7* 14,5* u Jr 8,5 a dalších se objevuje "m e subah" (odpadnutí) 7). Ve Starém zákoně se termínu "sub" užívá na více než tisíci místech, ale pouze u sto dvaceti má teologický význam 8). Židé znali ještě jeden pojem, kde vystupuje kmen "subů, a sice "t e subah". Tototo pojmu se však užívá jen ve světském smyslu 9).



Řeckým ekvivalentem hebrejského "sub" je "epistrepho" (vracet se) nebo "metanoia" (změna smýšlení) 10). Latina podává tenton hebrejský výraz jako "conversio" (návrat).



Pokání - základní náboženský postoj


pokání je jedním ze základních náboženských postojů, je to "způsob lidského bytí, který zahrnuje vlastní existenci a všechny jeho činy ve vztahu k Bohu". Podobný postoj vůči Bohu zaujímal Izrael, došlo-li k přestoupení Boží vůle 12) a přerušení společenství s ním. Bůh totiž zve lidi ke společenství s ním. Do tohoto společenství zve lidi obtížené hříchem, lidi od narození hříšné (srv. Ž 51,7) 13). Proto také bylo jasné, že společenství boha s lidmi mohlo být lidmi přerušeno v důsledku jejich hříchů - osobních i hříchu celého společenství. Aby bylo možno znovu navázat spojení s Bohem, mělo společenství povinnost potrestat viníky, i kdyby mělo jít o trest smrti (Ex 32,25-28* Num 25,7n* Joz 7,24). Jedinou záchranou pro viníka bylo vykoupení se (1Sm 14,36-45). Pokud se viník přiznával ke své vině, aby uchránil celé společenství před neštěstím, mohl se podrobit trestu sám 14). Tento pocit vlastní viny nenazývá bible svědomím, nýbrž užívá zde obrazu srdce nebo ledví, které hříšníka napomíná a znepokojuje 15). Nepravosti, jichž se člověk dopouští, ničí natolik vnitřní strukturu, že dokonce i dobro, které koná, je zvrácené. Tyto nepravosti však neničí beze zbytku lidskou schopnost konat dobro 16). Tím, že člověk koná dobro, stává se lepším. Avšak nepostačí pouze konat dobro a bránit konání zla, aby byl znovu nastolen přitozený řád 17). Je třeba osobního pokání, které navrací tento řád, navrací osobní vztah s Bohem. Izraelci to věděli a proto také hojně užívali různých kajících úkonů, jakými bylo vynahrazení zla nebo vzývání Boha, aby odpustil vinu.



Od Jana Křtitele k apoštolům


Ježíš začíná podle Matoušova podání své veřejné vystoupení výzvou k obrácení: Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské (Mt 4,17). Touto výzvou začínal své působení i jeho předchůdce Jan Křtitel: Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské (Mt 3,2). A v prvním veřejném prohlášení církve v den Letnic Petr vybízí: Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého (Sk 2,38) 18).



Od apoštolů k dnešku


Příkladem uskutečňování Kristova poslání svěřeného apoštolům v prvotní církvi jsou evangelizační kázání ve Skutcích apoštolů, která ve své struktuře obsahují tři základní body:



* zvěstování Ježíšovy smrti a zmrtvýchvstání


* představení těchto spásných událostí ve světle zaslíbení Starého zákona


* výzva k pokání a obrácení (někdy se v tomto bodu namísto výzvy k obrácení objevuje výzva k přijetí víry) 19).



Hlediska obrácení



1. zřeknutí se zla



Odvrácení se od hříchů je výchozím úsekem v procesu obracení se k Bohu. Pokání v apoštolském hlásání (Sk 17,30* 26,24) bylo výzvou obracející se k hříšníkům, protože od nich se očekává obrácení. Aby se však tato výzva setkala s pochopením a přijetím, musí si lidé nejprve uvědomit, že jsou hříšníky, udělat si jasno, v čem spočívá jejich hřích.



2. návrat k Bohu



Negativní hledisko obrácení (zřeknutí se zla) nevyčerpává beze zbytku obsah termínu "metanoein-metanoia", který se vyskytuje ve Skutcích a vyjadřuje i pozitivní hledisko (návrat k Bohu). toto hledisko ukazuje řeč svatého Pavla před králem Agrippou: kázal jsem (...), aby se v pokání obrátili k Bohu a podle toho žili (Sk 26,20).



3. osobní rozměr obrácení



Osobní charakter obrácení spočívá k obracení se k osobeě (Bůh, Pán Ježíš). Spočívá nejen v přijetí určitých náboženských pravd a náležitého životního způsobu, nýbrž zakládá se především na přijetí OSOBY. Je to připojení se k živému bohu, který vzkřísil Ježíše.



4. eklesiální rozměr obrácení



Člověk vstupující na cestu obrácení, návratu k Bohu, vstupuje do společenství obracejících se lidí. Na tutu cestu lze vykročit pouze jedinou branou, jíž je křest. Ten pokládají apoštolové za zásadní svátost obrácení, změny života a vnitřního znovuzrození (Sk 2,37-38* 22,16). Je to svátost uvedení do křesťanského společenství. Právě v tomto společenství a díky němu se uskutečňuje návrta k Bohu, právě ono poskytuje svým členům nutné prostředky ke spáse.



5. eschatologický rozměr obrácení



Obrácení je podmínkou pro získání veškerých mesiánských dober (Sk 3,19nn). Obrácení představuje nezbytnou podmínku pro účast na dobrech Božího království a pro příslušnost k eschatologickému mesiánskému společenství 20).



6. obrácení jako akt víry



Vyznání této víry má své místo obvykle při křtu: Ale když uvěřili (...) , dávali se pokřtít muži i ženy. Tu uvěřil i sám Šimon, dal se pokřtít, byl stále s Filipem ... (Sk 8,12-13). podobně bylo obrácení jako akt víry představeno v popisu obrácení prokonsula Sergia (Sk 3,12) a na mnoha dalších místech (Sk 14,1* 17,34* 18,8).



7. obrácení jako Boží dar



Obrácení se k Bohu a Pánu Ježíši vyjádřené aktem víry je nejen lidksým úkolem, ale především Božím darem (Sk 3,31* 3,26* 11,18), a prvotní církev je připisuje působení Ducha Svatého (Sk 11,18* 11,15...).



8. Duch Svatý jako dar pro ty, kdo se obrací



Návrat k Bohu dává obracejícím se pocit vnitřní radosti a pokoje (Sk 8,59* 2,38) a dává dar Ducha Svatého jako plnou odměnu obrácení a smíření: Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem daleko široko, které si povolá Pán, náš Bůh (Sk 2,39).



Lze říci, že obrácení je odvrácením se od hříchů a návratem k osobnímu Bohu. Uskutečňuje se ve společenství církve, která poskytuje obracejícímu se potřebné prostředky. Obrácení je podmínkou dosažení spásy a uskutečňuje se skutkem víry,jejíž vyznání má své místo v obřadu křtu. Ten nazývají apoštolové svátostí obrácení. Je to Boží dar, který obracející se člověk přijímá v daru Ducha Svatého.




-----



Překlad z polštiny JINDRA HUBKOVÁ


  
© 2001-2013 Katolická charismatická obnova. Použití textů je možné se svolením redakce. ISSN 1214-2638.
© Design, redakční systém: Webdesignum 2007 - 2018
Nejčastěji hledané výrazy: Charismatická obnova | Vnitřní uzdravení | Vojtěch Kodet | Tábor Jump
Katolická charismatická konference 2018